Rozhovor s Tujiko Noriko

S Tujiko Noriko o hudbě, filmu i Björk

Tvé poslední album vyšlo na německé značce Tomlab, nicméně zároveň stále zůstáváš členkou Mego týmu? Znamená to, že ses rozhodla svá hudební dílka rozdělit mezi tyto dva labely a pokud ano, podle jakých kritérií? Je to tak, že experimentálnější kousky si schováváš pro Mego a ty přístupnější vydáš u Tomlab?

Já teď vůbec netuším, kde budu moci vydat svojí šestou nebo osmou desku a abych řekla pravdu, tahle otázka mne trochu nudí. Spousta lidí mi říká, že jsem vyměnila label a já si tak v hlavě říkám: co to vlastně je můj label? Já nemám smlouvu s žádným labelem. Samozřejmě mám ráda Mego lidi a muziku a je úžasné, že se zajímají o mojí hudbu a že ji prodávají, za to jim jsem velmi vděčná.. Pokud budou chtít, ráda vydám další album opět u nich.

Čím se tvá novinka From Tokyo To Naiagara liší od předchozích alb na značce Mego?

Procesem skládání. Desky pro Mego jsem dělala sama, tu poslední pro Tomlab ne.

Je Naiagara město v Japonsku? Co je to?

To je Niagara v Kanadě, Niagarské vodopády. Jen jsem udělala chybu v hláskování. Popletlo mě, že v japonštině to vyslovujeme ‚naiagara‘. Jde o cestu z mého domova k Niagarským vodopádům.

Album produkoval Aki Onda? Proč sis ke spolupráci přizvala právě jeho? Myslíš, že ses od něho něčemu přiučila?

Je to můj kamarád a došlo k tomu úplně přirozeně, bez nějakého předem vymyšleného plánu. Naučila jsem se, jak se dá pracovat i s jinými lidmi - ne jen mým omezeným mozečkem.

Spolupracuješ také s Aoki Takamasou. Můžeš nám o tom říci něco víc?

Abych řekla pravdu, zatím to kvůli mně tak trochu vázne - v poslední době se do skládání moc nehrnu. Dost možná uděláme společné album, ale ještě opravdu nevím.

Z tvých písní vyzařuje intimita, emocionalita, melancholie. Řekla bys o sobě, že jsi introvert?

Mám se popsat…? Pozitivní, nepořádná, dětinská, studená, roztomilá... nenávidím sentimentalitu, ale sama jí občas podléhám.

V jednom rozhovoru jsi řekla: “Moc ráda bych zpívala a měla kolem sebe další hudebníky. Více jako živou kapelu.” Pracuješ na tom? Budeš si na svá vystoupení zvát spoluhráče? Které nástroje by takových vystoupeních určitě neměly chybět?

Vůbec na tom nepracuju… Ohledně nástrojů dost záleží na individuálních skladbách, ale líbí se mi varhany, dechové nástroje, bicí, počítač, elektronická basa.

Přestože zpíváš japonsky, nahráváš pro evropské labely a koncertuješ převážně mimo svou zemi. Máš v Japonsku hodně fanoušků? Hrají se tvé skladby v japonských rádiích nebo televizi?

Pokud vím, tak v televizi ne, ale v rádiu ano. Myslím, že prodejnost mých desek je v Japonsku pořád vyšší než řekněme ve Francii, Španělsku nebo USA. Slyšela jsem ale, že Japonci jsou v kupování cédéček hned druzí za USA, takže to může být jen čistě přirozený výsledek. Japonci ale rozumí mým textům a jejich vnímání mé hudby se tak určitě liší od fanoušků z jiných zemí.

Když se u nás mluví o japonské hudbě, máme většinou na mysli experimentální a odvážné záležitosti (od Otoma Yoshihideho k Merzbow). Domnívám se ale, že v Japonsku samotném je tato scéna téměř neviditelná a zemi (plus dalším částem východní Asie) ve skutečnosti vládnou japonské popové hvězdy, o kterých tu víme jen velmi málo. Je to tak? Jaká je v Japonsku pozice undergroundové hudby?

Máš pravdu. Japonští undergroundoví hudebníci jsou známí jen ve velkých městech. Prostor v populárních časopisech dostávají jen zřídka a jejich hudba se dostává na veřejnost jen jako anonymní pozadí u některých televizních pořadů anebo u filmu.

Řekl bych, že tvá hudba (podobně jako tvorba umělce jménem Cornelius a dalších) částečně staví most mezi japonským popem a undergroundem. Souhlasíš?

Svou pozici asi nedokážu tak dobře odhadnout, ale vím, co máš na mysli. Když ale říkáš ‚underground‘, spíš si představím ten způsob prodeje a vlastní prezentování umělce. Zmiňuješ Cornelia, jenže ten si v Japonsku prošel mnohem popovější cestu. Jeho hudba je spíš dobře vyrobený chytrý pop a to podle mě ta moje není. Jen uplatňuju zpěv a to mnohdy stačí, aby mé desky označovali jako pop.

Do jaké míry tě ovlivnila japonská popmusic (jap. MTV, teen stars…)? Odkud čerpáš?

Hodně mě tvarovala televizní a školní hudba, a to zejména ve školce a na základce, tedy převážně j-pop a staré japonské folkové písničky. Jinak se nepovažuju za nijak extrémně vášnivou posluchačku ani znalkyni hudby. Nejvíce mne ovlivnila moje totálně neumělecká rodina, japonský komik známý jako Downtown, John Cassavetes, Fellini, Ryu Murakami, Sakamoto Ryuichi (hudebník), Matsuda Seiko (idol), Matsutouya Yumi (hudebník) atd. a samozřejmě můj přítel, Tokyo, kluci…

Jakou hudbu si pouštíš, když jsi sama?

Cokoli kromě techna, trance a indické, africké nebo thajské hudby (prostě nejsem zvyklá takovou muziku poslouchat).

Jak se stavíš k ostatním Mego nahrávkám a laptopové hudební scéně obecně? Jen těžko si dokážu představit, jak posloucháš ty opravdu drsné experimenty…

Miluju to. Věci od Mego mě bavily hned od první chvíle a přišlo to úplně přirozeně, bez ohledu na nějaké škatulkování. A skvělé jsou i jejich živé show!

Hudební průmysl se zdá být ohrožen vypalováním cd a vyměňováním mp3 souborů. Co si o těchto jevech myslíš ty jakožto umělkyně?

Je skvělý, že se prostřednictvím těchto médií dostane ven tak obrovské množství informací a že internet není omezován žádnou kontrolou. Zdá se mi, že pořád je ještě dost lidí, kteří rádi vlastní hmatatelné věci. Takže je to v pohodě, nějaké peníze si prodejem cédéček a koncertováním ještě pořád vydělám.

(Tuhle otázku asi nenávidíš…) Novináři tě rádi přirovnávají k Björk. Co máte podle tebe vy dvě společného?

(mýlíš se, tahle otázka mi vůbec nevadí, sorry) Obě jsme z exotických končin, zpíváme, nejsme krásky jako Madonna, Kylie nebo Goldfrapp a některé z našich skladeb zrovna nejsou čistý pop.

Setkali jste se někdy? Ví o tvé hudbě?

Nevím. Nikdy jsem se s ní nepotkala. Poprvé jsem ji živě viděla letos na Sonaru ze vzdálenosti nějakých 100 metrů, toť vše. Ten koncert byl prima.

Chceš se stát herečkou. Už jsi v nějakém filmu hrála? Objevily se nějaké nabídky? .

Hrála jsem, nebo spíš jsem se tak nějak objevila zatím ve dvou malých filmech. Byla to legrace a přitom dost těžká práce. Líbí se mi to. Chtěla bych dostat další nabídky. A i když si možná o mě budeš myslet, že jsem pitomá, chci natočit film. Právě dopisuju scénář a zanedlouho se budu snažit sehnat producenta a peníze. Takže scénář přeložím do angličtiny a francouzštiny, protože Japonsko je na tom z hlediska umělecké produkce bídně. ZAJÍMÁ NĚKOHO MŮJ FILMOVÝ PROJEKT? JE TU NĚKDO, KDO MI MŮŽE POMOCI S HLEDÁNÍM PRODUCENTA ANEBO KDO BY SE CHTĚL PŘÍMO STÁT MÝM PRODUCENTEM?

Pořád si myslíš, že herectví tvé osobnosti vyhovuje víc než skládání muziky?

Nevím. To že jsem řekla? Už si nepamatuju.

Co tě na filmech baví? Jaké máš nejradši?

Filmy jsou prostě legrace. Nikdy jsem nepotkala někoho, kdo by je neměl rád. Mám ráda spíš humorné, pozitivnější, ne moc temné ani příliš dramatické.

Přestěhovala ses do Paříže, prozradíš z jakého důvodu?

Žije tam můj přítel. A taky jsem si chtěla ověřit, že jsem schopná se přemístit bez větších problémů.

Co tě na Paříži nejvíce přitahuje? Po čem se ti stýská, když si vzpomeneš na Tokio nebo Osaku?

Francouzi (Pařížané) jsou moc zajímaví. Z Tokia postrádám tu jeho výstřední a vzrušující atmosféru a legraci a z Osaky samozřejmě mou rodinu, můj domov.

Co jsi studovala?

Do osmnácti všeobecná studia jako většina mých vrstevníků a potom jsem se chvíli na univerzitě věnovala filosofii.

Jaká byla/je tvá role v magazínu SlideLab?

Rozveselování, přinášení nápadů, povídání, trochu psaní, příprava obalů mých desek (těch, co vyšly u Mego).

Prozradíš nám tvé plány do budoucna?

Film. Vím, že to bude velice těžké, ale jsem pro to teď úplně nadšená, i když se nakonec možná ukáže, že to byla chyba. A taky bych si ve svém filmu mohla zahrát!

Co ti vytane na mysli, když někdo zmíní Českou republiku? Znáš nějakou českou hudbu, filmy, režiséry?

Krásné město a lidi, nádherné animované filmy s opravdovými loutkami. Nesnesitelná lehkost bytí… Promiň, neznám skoro nic. Chtěla bych se dozvědět víc o vaší historii. Jiří Menzel, jména začínající na Jiří… I když se do Japonska dováží spousta filmů a hudby z jiných zemí, východoevropská dílka nikdo nezná, natož pak česká... Slyšela jsem, že spousta vašich filmařů, hudebníků i jiných umělců odešla ze země. Pamatuju si, že v jednom malém tokijském kině hráli film Kolya, ale já ho neviděla. Až přijedu, ráda bych se o českých filmech a muzice dověděla víc. Můžeš mi něco doporučit? Hlavně filmové režiséry…

původní e-mailový rozhovor připravil a přeložil dehed